Začíná konečně skleněný strop praskat?

 V tomto momentě opět získalo na viditelnosti jisté značně důležité a téměř dokonale přehlížené téma: nerovné postavení ženy v profesionální sféře. Podle dostupných statistik (zpráva oddělení statistiky pracovního úřadu USA za rok 2015) z průzkumů zaměřených na ženy ve vedoucích pozicích tvoří pouze 24 ze sta výkonných ředitelů firem ženy, a ty si vydělávají 87,9 procent toho, co muži na stejných postech. Práce jim zabere stejně tolik času jako mužům, vzdělání mají stejné nebo vyšší než jejich protějšky a mají takové řídicí schopnosti, jaké jejich práce vyžaduje. Co je to za bariéru, která jim zabraňuje dosáhnout rovného postavení? 

Ve světě práce zjevně dominují muži a nad hlavou každé ženy, která do něj pronikne, se takřka nevyhnutelně zčistajasna zjeví „skleněný strop“. Poprvé byl tento výraz použit ve Spojených státech v 70. letech. Vznikl jako metafora pro neviditelné překážky, které se u žen objeví na kariérní dráze a zkondenzují do stadia, kdy neexistuje žádný objektivní důvod, který by jim v dosažení vrcholové pozice v dané firmě bránil.

V tomto kontextu není slovo „skleněný“ označením pro něco, co se dá rozbít, ale označuje cosi průhledného a zvenčí neviditelného. Kvůli skleněnému stropu nebyly a dosud nejsou vzdělané ženy s množstvím zkušeností v profesi patřičně zastoupené v řadě profesních a průmyslových oborů, považovaných stále z největší části za doménu mužů.

Od 70. let se nicméně hodně věcí změnilo, a dříve než vyslovíme konstatování, že skleněný strop je stále silně patrný, musíme zjistit, jak jsou na tom ženy v profesionální sféře. Při rozhovorech s různými ženami z tak různých oborů, jako je programování, event marketing, cestovní ruch nebo automobilový průmysl je patrné, že i jejich pohledy se různí. 

Katharina z Německa mluví na rovinu: „Pracuji v malé softwarové společnosti, zaměstnanci na vedoucích pozicích (CEO, CIO, CTO) jsou muži. Má to hodně co dělat s produktem, který prodáváme, v prvé řadě je nutné, aby byl člověk dobrý developer. Skleněný strop nad hlavou na jedné straně vnímám, co se týče platu, ale oproti tomu tu neexistují žádná omezení v postupu na vyšší pozice nebo větší odpovědnosti za chod firmy. Důvodem bude nejspíš zase malý počet zaměstnanců v našem týmu, kde ve stejném oddělení pracují třeba jen dva, tři lidé.“ 

Barbara, hovořící s autoritou získanou zkušenostmi, pracuje v Londýně jako „senior events coordinator“. Konstatuje: „Abych pravdu řekla, u nás ve firmě jsou počty mužů a žen nevyvážené, přičemž většina zaměstnanců jsou ženy. Troufám si zodpovědně říct, že pohlaví nehraje roli v rychlosti postupu nebo výši platu a není podstatné ani z hlediska toho, jak se k personálu chovají vedoucí pracovníci.“

Holandská senior marketing manažerka Lynn, pracující ve výrobě automobilů, určitý rozdíl mezi úlohami mužů a žen ve firmě postřehla: „Celý náš management sestává z našich mužských protějšků. Je vidět, že sami sebe vnímají jako představitele firmy, jezdí na mítinky a vítají nejvýznamnější klienty, kdežto od žen se spíš vyžaduje, aby seděly na svém místě v kanceláři. Není to jednoduché. A myslím si, že dosáhnout povýšení dá ženám mnohem víc práce než mužům.“

Podle dokumentu jménem „Globální zpráva o situaci žen v odvětví cestovního ruchu za rok 2010“ mají ženy v turismu téměř dvojnásobnou šanci získat zaměstnání oproti jiným odvětvím, mimoto společnosti podnikající v tomto oboru často preferují zaměstnance z řad žen, nikoli mužů. Obecně jsou ženy jako zaměstnankyně v odvětví cestovního ruchu velice žádané s ohledem na svou empatičnost, vlídnost a takzvaný mateřský instinkt. Zpráva nicméně také uvádí, že ačkoliv ženy jsou zastoupeny hojně, pracují spíše ve službách než v odborných nebo vedoucích pozicích.

Emma, původem Švýcarka, v odvětví cestovního ruchu pracuje a sama svůj obor vnímá jako zaměřený na ženy; ty ale nejsou příliš často k vidění na vedoucích pozicích: „No, já pracuji v cestovní kanceláři. A jak všichni víme, turismus jako pracovní odvětví je k ženám velice vstřícný. U nás pracuje jedenáct žen a jen tři muži, k tomu dvě ženy na manažerských pozicích a ředitel, což je muž. V žádném případě si nemyslím, že by v naší firmě byly ženy málo zastoupené, naopak – to my v kanceláři velíme. Ani jsem nikdy neměla pocit, že by nade mnou byl nějaký skleněný strop a že bych nemohla postoupit na vyšší pozici jen proto, že jsem žena.“

Ženy se musí potýkat s pocitem viny a někdy také hanby, zejména když zpozorují, že nemají patřičné zastoupení. Katharina prohlašuje: „Podle mého názoru hraje velkou roli, v jakém oboru pracujete. Když prodáváte software, důležitost role mužů-developerů vystoupí do popředí. Když si ale uvědomím, že nové znalosti si dokážu osvojovat stejně rychle jako oni, přičemž odvádím stejné množství práce, mám pocit, že bych se ozvat měla.“ Lynn souhlasí: „Nakonec jsem zjistila, že dělám důležitější práci než můj nadřízený a že rozhoduji o zavádění důležitých inovací, ale pořád mám pocit, že takhle by to mělo být, dokonce i tehdy, když mi zaplatí méně nebo se mi nedostane takového uznání.“ Zkušenost Robin Wrightové s tím, co se stane, když si postaví hlavu, byla pro změnu pozitivní: „Přišla jsem tam a řekla: ‚Buď mi zaplatíte, nebo vás média rozcupují na kusy.‘ A tak mi zaplatili.“ Navíc dodala odvahu ostatním ženám k boji za rovnost pohlaví.“ 

Lze bezpečně říci, že ke změnám dochází i v pracovní sféře a s ženami se počítá řádově více než v dřívějších dobách. Stejně tak jednoznačně musí být ale řečeno, že je nutno s ženami jednat zrovna tak jako s muži, respektive se jim nesmí dostávat ani o chloupek lepšího zacházení, než jakému se těší jejich mužské protějšky.

Support us!

All your donations will be used to pay the magazine’s journalists and to support the ongoing costs of maintaining the site.