Jak (ne)chápat feminismus

Člověk pravidelně, když se baví s ostatními a přijde na tohle téma, naráží na to, že lidé spoustu věcí chápou nesprávně. Skutečný feminismus je něco diametrálně odlišného od pseudofeminismu, což je určitý druh ideologie, některými využívaný k vlastnímu prospěchu, který mnoho lidí považuje za pravou podobu feminismu. Raději tedy nejprve obojí definujme: feminismus je myšlenková škola, která usiluje o rovnoprávnost obou pohlaví, zatímco pseudofeminismus je ideologie hlásající nadvládu žen a feminismem omlouvané chování neotesaných amazonek, a často slouží jako záminka pro neférové chování. Abychom se o tématu dozvěděli víc, obrátili jsme se na srbskou organizaci Alternativni centar za devojke („Alternativní centrum pro dívky“) a vyzpovídali jsme jednu z jeho zakladatelek a předsedkyni centra Jelenu Memetovou. 

 Jelena Memetová, feministická a mírová aktivistka, se účastnila mnoha protestů, při nichž šlo o tranzitivní spravedlnost či práva žen, jako pouliční aktivistkataké spolupracovala na mnoha projektech usilujících o lepší postavení žen. V posledních šesti letech se angažovala v podpoře workshopů pro středoškolačky a různých školení pro tzv. vrstevnické vyučování (peer education) tematicky zaměřených na ženská práva, násilí na ženách a rovnost pohlaví. Zastává názor, že ve feminismu nejde jen o ženy a dívky, ale týká se obou pohlaví, jejich rovnosti a lidských práv jako celku.

– Jeleno, co je to feminismus?
– V nejširším smyslu je feminismus teorie a praxe rovných příležitostí a práv na účast na soukromém i veřejném životě pro ženy i muže, jmenovitě jednotlivce jakéhokoliv genderového určení. Pojem „rovnost pohlaví“ je dnes používán pro shrnutí všech témat, která feminismus propaguje. Feminismus je hnutí a ideologie a jako takový hlásá postup v několika směrech. Podnítil vznik různých definic a teorií. Filozofové často tvrdí, že feminismus je historie hádek, a to pouze proto, že existuje mnoho odlišných náhledů na feminismus, jaký by měl být, takže v rámci feministického hnutí se vyskytují různé směry a odnože (radikální feminismus, liberální feminismus, socialistický feminismus, anarchofeminismus atd.).

– Jaké jsou kladné stránky feminismu?
– V prvé řadě volební právo (tj. právo volit a být zvolen ve volbách, tedy účastnit se politického a veřejného života), právo dědit, právo na vzdělání, právo na práci, právo rozvést se, právo vychovávat děti, právo na potrat a celkově právo volby jsou mezi nejdůležitějšími klady, které feminismus a boj za práva žen přinesly během posledních sta let.

– Jaká negativa můžete jmenovat?
– Jako aktivisté se denně setkáváme s předsudky a stereotypy vůči feminismu coby ideologii. Potkáváme se tudíž s různými výhrůžkami z pravé strany politického spektra nebo od fašistů kvůli postojům, jež reprezentujeme, které nezahrnují jen práva žen, ale také mírovou politiku, jež je také významnou částí feministického hnutí jak tady, tak ve světě.

– Vyvolává feminismus (či to, co je za něj běžně chybně považováno a totožné s pseudofeminismem) přízrak nadvlády žen a jejich početní převahy?
– Feminismus si neklade za cíl převahu ani růst počtu žen, nicméně, a dovolte mi to zopakovat, rovná práva a příležitosti. Rovnosti v právech a příležitostech bohužel ještě nebylo dosaženo na celém světě, a dokonce ani v Evropě. Jak se dá mluvit o převaze, když mají dnes v Evropské unii ženy o 17 % nižší platy než muži vykonávající tutéž práci? Ženy tvoří 50 % světové populace, přičemž pouze jediné procento z nich je vlastníkem domu, pozemku, firmy nebo něčeho podobného. Ženy na pozici prezidentek nebo premiérek by se rovněž daly spočítat na prstech. Stále se často vyskytuje násilí na ženách, dokonce i v těch nejrozvinutějších zemích.

– Co byste řekla k tématu zneužívání feminismu a k chování hodnému amazonek ve jménu feminismu?
– Feminismus, či lépe řečeno rovnost pohlaví, zneužívají nejvíce různé pravicové frakce, jejichž členkami jsou ženy, jež sice propagují patriarchální společnost, ale i tak jsou tam, kde jsou – v politice. Tuto možnost jim ovšem přinesly feministky, které před více než stovkou let bojovaly za volební právo a právo volby i pro ženy. Někdo jiný těmto ženám umožnil vzdělat se, a ony se dnes netěší pouze právu volit, ale také právu být na kandidátních listinách v komunálních, ale i prezidentských volbách, a ony přesto obhajují společnost zbavenou tradic a jasně definované role pohlaví. Pojem „chování hodné amazonek ve jménu feminismu“ mi zní jako nějaký předsudek a nijak se nevztahuje k tomu, o čem jsem mluvila dříve.

– Jak se feministky dívají na muže?
– Různé ženy, považující se za feministky, mohou muže vnímat různě. Každá žena-feministka se může jinak dívat na násilníky, což jsou v 95 % všech případů muži, a také může mít vlastní náhled na privilegovanou pozici mužů (zejména bělochů) ve společnosti. Ne však na muže obecně, a to proto, že tu po staletí existovalo ustálené, nerovné rozdělení moci mezi muži a ženami. Z patriarchálního uspořádání vyplývají důsledky jak pro ženy, tak pro muže v podobě požadavků kladených na plnění předurčené role pro dané pohlaví, a to bez výjimky.

– Vyskytují se i muži-feministé, a v jaké míře?
– Já sama znám mnoho mužů, kteří se za feministy prohlašují, a jsem toho názoru, že muži by si měli být vědomi své privilegované pozice a že je zapotřebí, aby se v boji za rovnost sami aktivně zapojili.

Support us!

All your donations will be used to pay the magazine’s journalists and to support the ongoing costs of maintaining the site.