Co se stalo s literaturou?

Ano, stále ještě se rozlišují literární žánry, a to více než kdy dřív. Jenže slouží k naprosto odlišným účelům. Příznačné je pro literaturu dnešního světa to, že útočí na samotné umění. Knihy se píší proto, aby se zfilmovaly. „Spisovatelé“ své knihy píší na pokračování v naději, že podle nich někdo natočí seriál. A zatímco Ernest Hemingway prožil část svého života u moře, kde si v hlavě dával dohromady příběh, vzpomínky a zážitky, které pak zapracoval do svého nejslavnějšího díla Stařec a moře, někteří autoři své knihy, prodávané po miliónech, píší na telefonu ve volných chvílích po cestě do práce. Pro některé spisovatele je psaní uměním, celoživotním povoláním, pro jiné „spisovatele“ je pouze jízdenkou do světa velkých peněz.

A tak tu máme Nicholase Sparkse – krále Midase literatury o lásce. Vše, čeho se dotkne, se změní ve zlato. Ergo, láska je zlatá. Ale ne v tom smyslu, jak by měla být. To samo o sobě není jeho chyba. Jednoduše jen objevil zlatý důl, a tak z něj těží. Lidé jsou celí žhaví po čemkoli, s čím přijde, a ostatní spisovatelé už se trousí s lopatami přes rameno, aby si mohli vykopat důl vlastní. Knihy od něj sledují určitou dějovou šablonu, které se drží každý spisovatelský nováček toužící uspět ve světě literárních romancí: lásce je postaveno do cesty několik překážek, zabraňujících jejímu naplnění, a na konci vždycky někdo umře, obvykle nějaká kladná postava. Čtenáři si můžou oči vyplakat a upřou se k naději, že to nové filmové zpracování už půjde brzo do kin a že bude ještě smutnější než kniha, protože tak je to s filmovým zpracováním vždycky.

Poté, co si od něj přečtou několik knih, jsou lidé posedlí potřebou přečíst všechno, co od Sparkse vyjde. Ale všeho moc vždycky škodí a v konečném důsledku jsou všechny jeho knihy na jedno brdo, alespoň co se mě týče. Problém je hlavně v tom, že každý druhý začínající spisovatel, který se chce v „řemesle“ uchytit, začne napodobovat styl, jakým píše Sparks. A při zpětném pohledu je vidět, že v posledních letech přibývají knihy a filmy o -náctiletých, kteří umírají na rakovinu, milostné příběhy z války nebo fantastické romance, jaké píše čerstvě proslavená Gillian Flynnová, autorka knihy Zmizelá. To je příběhová konstrukce slepovaná z materiálu vytěženého v šachtách, jež všechny ústí ve Sparksově zlatém dole. A v tom spočívá problém – všechno to zlato si je k nerozeznání podobné.

Představivost uvízla ve slepé uličce. Všechno, co kolem sebe vidíme, vypadá stejně a ve výsledku splývá dohromady. Jak by se asi o knihách, které vycházejí dnes, vyjádřil takový James Joyce? Ten Joyce, jehož mysl se chopila Homérovy Odyssey a přetvořila ji do formy celé světelné roky vzdálené od původní představy autora. Joyce dokázal rozvinout události jediného dne v životě jediného muže do podoby hrdinského eposu jednoduše tak, že zmapoval volně plynoucí mysl.

Když přijde řeč na Dana Browna a jeho knihy, každý se vždycky ptá, jestli jste viděli jeho poslední film. Tudíž jeho knihy určitě musí být z těch, které je prostě za každou cenu nutné zfilmovat. Jsou jedna velká historická nepřesnost, autorovy závěry jsou pochybné a jeho styl neučesaný, ale to nevadí. Všichni si naprosto určitě musíme přečíst knihy spisovatele, který byl za to, co napsal, žalován a následně na publicitě vydělal milióny. Přinejmenším přináší rozptýlení… a taky je miláčkem všech kritiků.

V každé z jeho knih se vyskytuje nějaké spiknutí. Pokaždé se na sebe snaží vzít jinou podobu, uplést motanici, kterou tentokrát příslovečný Minotaurus už sledovat nedokáže – a z labyrintu nevyjde. Číslo jedna mezi jeho knihami je Šifra mistra Leonarda – ten román, který se v kategorii pro dospělé stal nejrychleji prodávanou beletristickou knihou všech dob, jehož se prodalo na čtyřicet miliónů výtisků. Nežene se za spisovatelskými vavříny, spíše za autorskými honoráři. Lepší než dobře napsaná kniha je dobře prodávaná kniha, čili „čert vzal literaturu, já budu psát pro masy a vytřískám na tom balík“.

Nedostižný Umberto Eco v jednom z poskytnutých rozhovorů prohlásil, že Dan Brown představuje postavu jedné z jeho knih, Foucaultova kyvadla. Tvrdí, že Brown jeví stejnou fascinaci mystérii hermetismu jako tato postava a stejné přesvědčení, že všechno spolu nějakým způsobem souvisí.

Poté, co si přečetli jeho nejnovější knihu Inferno, chtějí všichni číst Dantovu Božskou komedii. Dan Brown se tak nakonec z určitého pohledu stal tím nejlepším propagátorem, jakého by si mistr Alighieri mohl přát. A navíc, opět vyjádřeno slovy jiných, v tomto případě Jorge Luise Borgese, „v něm není jediného zbytečného slova“ – řeč je samozřejmě o Danteho Alighierim a jeho Božské komedii.

Jako z čistého nebe se zjevil dnes již slavný úkaz jménem E. L. James (Padesát odstínů šedi). Lidé najednou začali šílet po této novince mezi erotickými žánry, kterou se každý druhý začínající autor snaží napodobit. Rozměry marketingové mašinerie provázející knihu jsou enormní, tím pádem jsou lidé ochotní přehlédnout jak chyby, tak to, že se autorka opakuje, i – opět – absenci jakékoli literární hodnoty. I přes toto vše se tahle kniha stala jednou z nejprodávanějších v historii; předstihla dokonce i Harryho Pottera.

Nicméně, jak jsme všichni měli možnost si všimnout, erotika namíchaná ve správném poměru s romantikou dokáže prodat jak knihu, tak film, soudě podle toho, že tato série „knih“ se dočkala prvního zpracování pro filmové plátno a všichni s napětím očekávají další. Jen tak odnikud se v literatuře vynořil nový proud, a je to právě erotická literatura, kde se točí peníze. Lidé najednou tímto typem knih žijí, dýchají, zatímco na tu „starou“ literaturu dávno zapomněli. Proč?

Nevím, jestli se literatura postupem času změnila, nebo zda jde prostě o vývojový směr v literatuře, snažící se jen a pouze čtenáře na chvíli zaujmout, aby se posléze ke knize také vrátil. Může za to rychlé tempo, ve kterém dnes žijeme, kvůli němuž nikdo nemá čas číst nějaké klasiky a jehož důsledkem je ovšem také to, že literatura ztratila svou hodnotu? A neměli bychom se to pokusit změnit?

Support us!

All your donations will be used to pay the magazine’s journalists and to support the ongoing costs of maintaining the site.