Skutečný příběh žraloka

Oficiálně Andrej má na starosti sledování stavu jejich chrupu, ale kdo by odolal pokušení setkat se jako on tváří v tvář s těmito tajemnými a fascinujícími dravci?

Andrej je vědecko-výzkumný pracovník a spoluzakladatel organizace Sharklab Malta s lokálními týmy ve více než patnácti státech na pěti světadílech. Jeho pobočka má na starosti Afriku, Asii a Evropu. Obory, v nichž bádá, se týkají paryb, zahrnují jejich morfologii, anatomii, embryologii, taxonomii, paleontologii a ekologii.

Neodmyslitelná otázka: jak jste se ke svému povolání dostal?

Asi jsem se pro něj už narodil. Odjakživa mě naplňovalo a snažil jsem se různými způsoby svou vášeň sdílet s ostatními. Když mi bylo čtrnáct, začal jsem pátrat po tom, jak bych se dostal k jakékoli práci související s vodou. Napřed jsem objevil Diving Academy (Potápěčskou akademii), která, troufám si říct, můj život významně ovlivnila. Vytrvale jsem věřil, že když budu pracovat tvrdě, bez polevování, když se nikdy nevzdám, tak dosáhnu úspěchu. A tak to také nakonec dopadlo! Nikdy jsem se nestaral, co říkají ostatní, nehrálo pro mě roli, kde žiju, jednoduše jsem všechny překážky obrátil ve svůj prospěch.

Nejtěžších bylo prvních pět let poté, co jsem začal regulérně pracovat. V důsledku vlastní nezkušenosti a podobně jsem se setkával se spoustou nedorozumění. To mě ale posílilo, vytrval jsem, a tak jsem uspěl.

Samozřejmě se našli lidé, kterým moje úspěchy a úsilí neunikly, a díky nim jsem dnes tam, kde jsem. Tihle lidé, z nichž mnozí jsou dnes mými kolegy a přáteli, pochází z Kréty, Velké Británie i jiných zemí. Pro zajímavost, se spoustou z nich jsem se seznámil na sociálních sítích.

Jaký máme vlastně my lidé názor na žraloky, jaký obrázek jsme si o nich vytvořili? A zakládají se naše představy na pravdě?

Takhle: co si svět myslí, tvoří média, a určitě se najdou takoví, kteří mají menšinový názor. Netvrdím, že jako druh nejsou žraloci nebezpeční, ale z pěti set je těch nebezpečných takových patnáct. Na druhou stranu, buďme realisty. Za mnou do Sarajeva nikdy žádný žralok nepřiplave, to já jdu za ním. Vniknu do jeho domova, aniž bych přitom tušil, co od něj čekat: jestli mu něco není, jestli jsem ho nevyrušil při jídle, jestli nemá mláďata. Chováme se, jako by nám všechno, kam vkročíme, patřilo. Je nutné osvojit si taktnější přístup, akceptovat to, že v moři jsou pány oni. Negativní představy, které jsme si o nich vytvořili, bohužel zapříčinily záhubu některých z nich. To je velice zlé a nebezpečné, zvlášť když si uvědomíme, že některé jejich druhy potřebují k dosažení pohlavní dospělosti i 30‒35 let, zatímco u lidí je to pouhých 13‒14 let.

Jaké nejnebezpečnější situaci jste musel čelit, a jakou jste si užil nejvíce?

Nikdy jsem se do žádné nebezpečné situace nedostal. Neustále si dáváme pozor, abychom to nepřeháněli, nevyprovokovali je, abychom sledovali jejich chování a dokázali jej interpretovat. Většina zvířat vám předtím, než zaútočí, dá dostatečně a zřetelně najevo, že se cítí nepříjemně nebo se jim vaše společnost nezamlouvá. Je na nás, jestli dáme najevo respekt, nebo ne, a na tom všechno závisí.

A nejlepší? Vždycky, když jsem s nimi jako kamarád, ne jako vědec, když si spolu můžeme hrát, plavat, tančit. Je to nesmírná krása, nedá se to popsat slovy, musíte to zažít.

Žraloci a rejnoci, jak je definoval Huxley roku 1880, jsou blízce příbuzní, tzn. patří mezi paryby. My jim sice říkáme „ryby“, ale oni ryby jen připomínají tvarem těla. Popravdě, rozdíl mezi žralokem a tuňákem je stejně zásadní jako mezi koněm a například hadem. Existuje pět set druhů žraloků, stejně jako pět set druhů rejnoků. Jde o velice starobylý druh, minimálně 450 milionů let starý.

Jejich kostru tvoří výhradně chrupavka, nemají žádná žebra, žádné měchýře. Vejce mohou buďto klást, nebo se mohou vyvíjet uvnitř těla, některé druhy mají i placentu. Další taková vlastnost je jejich schopnost pohybovat oběma čelistmi. I když jsou řazeni mezi studenokrevné živočichy, ve skutečnosti mají krev teplou. Mají vysoce rozvinutý imunitní systém a každé dva týdny se jim obmění celý chrup. Jejich zuby se strukturou dost podobají lidským.

V jednom článku jsem četla, že jste objevil nový druh žraloka v Bosně. Jaký potenciál se skrývá v Jaderském moři?

Nesmírný kus práce odvádějí pro Jaderské moře Itálie a Kréta. Existuje tu 33 druhů žraloků, které už dokážeme s jistotou rozlišit. Když jsme pracovali v Neumském zálivu (Bosna a Hercegovina), objevili jsme sedm druhů žraloků a pět druhů rejnoků. V informacích a výzkumech, které měla vědecká obec k dispozici, se nacházely značné mezery, a my jsme odvedli velký kus práce při jejich zaplňování.

Neum nevyniká velikostí, ale pro vědce zkoumající oceán má veliký význam.

Jak byste popsal to, co vás spojuje se žraloky, potažmo s celým podmořským světem?

Upřímně řečeno, opravdu nedokážu najít správná slova, popsat, co cítím v hloubce pod hladinou. Respekt, který k tomu světu cítím, je nevýslovný. Je to jiná planeta, jiná úroveň, jiný stav bytí. To uspořádání, v kterém fungují, harmonie, v níž žijí, a mír, jaký tam dole nalézám, jsou nepředstírané a všeprostupující. Dole si člověk uvědomí, jak nepatrné lidské bytosti vlastně jsou. Vazby a komunikace, které mezi sebou navazujeme, jsou něco neuvěřitelného. Většina v moři žijících tvorů přijde k vám, místo aby utekla. Připlavou za vámi, aby se seznámili, prozkoumali, kdo jste – tam dole jste totiž něco nevídaného, odlišného. Když víte, jak na ně zareagovat, nechají vás si na sebe i sáhnout, budou si s vámi hrát. Je to tím pádem na vás. Dojmy, zkušenosti i pocity, které tam a díky nim zažíváte, jsou s čímkoli jiným nesrovnatelné. Zejména proto, že pro nás je to svět nový a exotický. Obejmout psa nebo třeba zebru pro nás není nic zvláštního, ale objímat se se žralokem nebo jiným mořským stvořením? To je něco naprosto jiného, jako z jiné planety. Skutečně je nemožné to popsat.

Čím se právě teď zabýváte?

Právě teď je v průběhu hledání dobrovolníků a také praktikantů pro výzkum. To vyhlašujeme každého půl roku. Čili kdokoli by měl zájem, chce se něco naučit nebo si přeje s námi pracovat, ať se do něj přihlásí. Vždycky rádi kohokoliv uvítáme. Jsme tu od toho, abychom pomohli co nejvíce a tolika lidem, kolik zvládneme. Vždycky si vzpomenu na vlastní zkušenost, pamatuju si, jak to pro mě bylo těžké a kolik pro mě znamenala pomoc ostatních. Proč bych měl jiným odpírat to, po čem touží? Člověk by se měl na věc dívat z celkového pohledu. Všichni jsou součástí týmu a každý jednotlivec hraje pro tým důležitou roli.

Další věc je centrum pro prevenci, detekci a léčbu chorob žraloků, rejnoků a mant. Žraloci trpí spoustou neduhů s páteří, kožními chorobami a cystami, na které hynou a jimž my stále nerozumíme. Problém je v tom, že chybí kvalifikovaný personál, což se snažíme změnit. Provést u žraloka zdravotní prohlídku totiž není jednoduché, tím méně mu dávat sedativa nebo jej operovat. Proto se v tomto centru snažíme rozpoznat nemoci u žraloků v raném stádiu, abychom je mohli léčit – a vyléčit.

Mimoto tady, na místě, se svým týmem pracuji na výzkumu biodiverzity Neumského zálivu. Vytváříme seznam všech forem života, které se tu vyskytují. V souvislosti s tím je mé přání také poskytnout vzdělání a vybavení mladým vědcům z Bosny a Hercegoviny, kteří tu zakotví, aby na tomto projektu pracovali. Rádi bychom si vycvičili své vlastní specialisty, abychom byli nezávislí na expertech ze zahraničí.

Který druh žraloka je váš oblíbený?

Ze začátku, nejdřív, jsem pracoval s máčkami skvrnitými, které jsou velice rozšířené, tj. do sítě se jich na jeden záběr chytne takových osmdesát. Dorůstají jen asi padesáti centimetrů délky. Kromě nich jsem si taky velice oblíbil žraloky zebrovité. S těmi jsem si vždycky spoustu užil, rádi se mazlí, hrají si, i na honěnou. Mohou mít až dva a půl metru. Třetí nejoblíbenější je žralok písečný. Líbí se mi, jak jsou elegantní; způsob, jak se hýbou a plavou, je nesmírně vznosný a plynulý. Ovšem když je vydráždíte, mohou být nebezpeční. Naneštěstí má člověk obvykle strach z toho, co nezná. My lidé jsme sebestřední, jen výjimečně si představíme sami sebe na místě těch druhých, a když přijde na zvířata, platí to obzvlášť.

Support us!

All your donations will be used to pay the magazine’s journalists and to support the ongoing costs of maintaining the site.